Sklo je možná ten nejkrásnější a zároveň nejkomplikovanější materiál, jaký známe. Jeho výroba vyžaduje oheň, čas, vytrvalost – a přesto v sobě vždy nese kousek tajemství. Nové vydání časopisu INTRO se noří do světa skla s respektem a fascinací. Ukazuje, že i po tisíci letech je sklo nejen součástí našich domovů a měst, ale i výpovědí o odvaze tvořit.
V rozhovoru s designérkou Kateřinou Handlovou nahlédneme do osobního světa, kde se sklo stává prostředkem pro emoce a výpověď. Její práce nese stopy experimentu, hloubky i odvahy přetvářet tradici. S Leopoldem Barešem, zakladatelem společnosti Sipral, se podíváme na architekturu z druhé strany – skrze technologie, které mění naše města, a přitom ctí materiál jako takový.
To vše doplňují inspirativní realizace z Česka i ze světa, od Mendelova skleníku až po pavilon Qaammat v Grónsku. V tematické části věnované technologii se navíc dozvíte, jak se dnes pracuje s umělecky zpracovaným plochým sklem tak, aby obstálo i v náročném veřejném prostoru.
Ale nejde jen o jednotlivé projekty a osobnosti. INTRO 26 připomíná, že Česká republika je i díky své historii, řemeslu a neuvěřitelné šíři sklářských technik skutečnou světovou velmocí. Od Nového Boru po Železný Brod, od ručně foukaných váz po technologické experimenty – sklo je tu součástí kulturní identity, živého dědictví i každodenní inspirace. Ne náhodou byla právě česká sklářská tradice zapsána na seznam UNESCO.
Nové číslo časopisu je tak víc než jen pohledem na architekturu a design – je to výprava do krajiny, kde sklo píše příběhy. Příběhy křehké, silné i průzračně krásné.
Formát vydání 225 × 285 mm, rozsah 136 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština
Cena 229 Kč
EDITORIAL
Přátelé,
píšu svůj poslední editorial. Prožil jsem krásných osm let uprostřed týmu, který přetvářel původní ideu v tenhle časopis. Myslím, že se spolu s kolegy mohu ohlédnout a uvidím velkou spoustu skvělých staveb, textů a rozhovorů s obdivuhodnými osobnostmi. Za tím vším je dost práce, to mi věřte. Ze stovek vás – architektů a dalších přispěvatelů, s nimiž jsem za celou dobu z postu šéfredaktora a novináře mluvil, jednal a balancoval na visuté hrazdě vkusu –, jsem narazil na pozoruhodné lidi a z těch všech jsou na mě naštvaní jen dva (já na žádného). To je vcelku úspěšná bilance, řekl bych.
Můj největší dík patří vydavateli Honzovi Hejhálkovi, jenž mi tu příležitost dal a který do projektu investuje nemalý osobní vklad. Pak se s vděčností ohlížím zejména za Alenou Hyblerovou, Terezou Šváchovou, Kristýnou Brožovou, Martinem Hricem, Petrem Volfem, Monikou Arczyńskou a všemi členy redakční rady, které jsem k INTRU dílem přivedl, protože jsem se všemi prožil krásný čas. A jestliže jsem v jednom rozhovoru s Petrem Volfem uvedl, že se jako novinář na poli architektury cítím být kostelníkem, který umetá mediální cestičky a v pokorné službě věci provoňuje „chrám“, aby se v něm vaše nadčasové dílo skvělo v celé své kráse, platí to stále. Sloužit téhle nádheře mi bylo ctí.
Kdybyste mi i v budoucnu chtěli cokoli sdělit, rád se se všemi z vás uvidím (postupně). Debatám v médiích, ateliérech či kavárnách se nebráním, naopak je vítám. Pište mi (martinver@seznam.cz) nebo telefonujte (+420 607 859 977), těším se. Hodně jsme toho ještě nestihli.
A teď již listujte „mým“ skleněným vydáním, které máte v rukách. INTRO je a bude skvělé!
Děkuji.
Martin Verner, šéfredaktor