Publikovaná čísla

A ony události, které s kamenem nesouvisely? Stali jsme se mistry světa v hokeji! A totálně jsme pohořeli na mistrovství Evropy ve fotbale. Jako by to byly dva zcela rozdílné světy. Asi jako dvě skupiny lidí diskutujících o nové náplni a podobě obchodního domu Máj. Jedna je zhnusena, druhá ji nepochopitelně obhajuje. Stavba ze sedmdesátých let je národní kulturní památkou od roku 2007. V roce 2024 se z této národní (!) památky stalo „centrum zábavy“ a takové ty řeči. Lesku slavnostnímu otevření dodaly takzvané celebrity. Sám za sebe jsem se v duchu omluvil Davidu Černému, když jsem pochyboval o kvalitě jeho stíhaček s křídly. Protože v porovnání s tím, co je uvnitř Máje, jde o skvostné dílo. Své hodnocení schovám za slova jednoho z diskutujících, konkrétně mně neznámého Mariana Neplechy: „Nádherná historická Praha by bez blyštivého latexového oblečku prostitutky zřejmě nebyla kompletní.“ (Zdroj: Seznam Zprávy: Nevkus, nebo lepší Praha 2.0? Čtenáři polemizují o novém Máji, 24. 6. 2024) Co by na to asi řekl můj táta, který jako důchodce v roce 1989 v Máji chvíli brigádně pracoval… V sobotu 18. listopadu 1989 jsem tam za ním přišel na oběd, do posledního patra, kde byla tehdy veřejná restaurace s tácy, a dívali jsme se okny na Národní třídu, kde už někdo před (bývalým) Sportturistem zapálil svíčky za domněle zemřelého Martina Šmída… Tam už teď záměrně ani nevkročím a doufám, že ani moje děti ne. Snažíme se je totiž s mojí ženou vést ke vkusu.

Co se ale povedlo, bylo už čtvrté setkání s vámi, čtenáři, na debatním večeru o architektuře INTRO TALKS. Opět do Voděrádek vás přišlo přibližně osmdesát a mimo jiné jsme mluvili s Petrem Hájkem o jeho práci na Císařských lázních v Karlových Varech (zevrubněji je představíme již v příštím, „kovovém“ vydání INTRA) i o nakládání se znovupoužitými materiály v architektuře. Skvělými hostiteli byli znovu manželé Vlčkovi, kteří voděrádecký areál právě tímto způsobem budují. Všem zúčastněným děkuji za jejich podíl na příjemném setkání a už teď se se spolumoderátorkou Terezou Šváchovou a vydavatelem Honzou Hejhálkem těšíme na další. Dáme vědět!

A na závěr bych chtěl vaši pozornost opět obrátit k časopisu. Mimo jiné v něm najdete dvě české chalupy klasického tvarosloví, které pracují s kamenem, a přece každá zcela jinak. Jedna ho používá jako konstrukční materiál, druhá je k němu (ke skalní stěně) jen volně přimknutá, a přesto tvoří neoddělitelný celek. Podívejte se, jak se s nimi jejich autoři vypořádali. Prostě co stránka, to kámen, takže vám přeji pěkné listování.

Martin Verner, šéfredaktor