Náš tým
MARTIN VERNER
Jsem člověk řádu a estét, ale nejsem tvůrčí umělec. Proto rád sleduji architekturu, tam se snoubí obojí. A jako novinář mám možnost vybírat a kulturnímu čtenáři zprostředkovávat to nejlepší nebo nejzajímavější, co architekti se svými klienty kolem nás vytvořili. A přál bych si, aby českou architektonickou scénu obohacoval papírový titul.
martinver@seznam.cz, +420 607 859 977
TEREZA ŠVÁCHOVÁ
Být architektem pro mě neznamená pouze mít odpověď do kolonky Povolání. Je to pro mě životní styl, vášeň a náplň každého dne. Proto se mi jeví jako naprosto přirozené věnovat se vedle architektonické praxe i publikační činnosti a společně se stejně zaujatým týmem vytvářet papírový titul hodný místa v knihovně, ke kterému se bude s chutí vracet nejen odborník, ale i laik.
KRISTÝNA BROŽOVÁ
Když jsem byla ještě dítě, měli jsme doma dvoukazetový přehrávač. Jedna přihrádka byla označena červeným písmenem A, druhá zeleným B. Střídavě jsem na ně ukazovala a moji rodiče mi donekonečna opakovali: „Ááá, béé, ááá, béé…“ Moje první slova tedy zněla „ááá“ a „béé“. Sotva jsem se naučila držet v ruce tužku, začala jsem z knížek opisovat písmena i celé věty, a když jsem už uměla abecedu, zkoušela jsem slova psát podle toho, jak jsem je slyšela. Jediný háček byl v tom, že v nich na papíře chyběly samohlásky – připadaly mi tam tak nějak zbytečné… Jako školačka jsem se pak bavila tím, že jsem spolužákům dávala diktáty a rodiče se snažila nachytat na nějakém záludném pravopisném jevu. A vlastně se tím bavím dodnes – tedy s tím rozdílem, že samohlásky už do psaného projevu začleňuji celkem bez problémů.
V redakci časopisu INTRO jsem si uvědomila, že práce s textem a architektura mají leccos společného – aby se výsledná konstrukce nezhroutila, je třeba dodržet určitá pravidla, zároveň se však otvírá téměř neomezený prostor pro kreativitu.
ALENA HYBLEROVÁ
Mít možnost pracovat na projektu, kde se snoubí obě mé profese – grafika a architektura – byla výzva, kterou jsem s nadšením přijala. Mojí snahou je, aby vizuální podoba časopisu nejen zaujala a vzbudila chuť si INTRO nejednou přečíst, ale aby interpretovala svět architektury poutavě a takovým způsobem, že vzbudí zájem nejen odborné, ale i laické veřejnosti, a sehraje tak potřebnou roli v propagaci kvalitní architektury.
info@formelita.cz, +420 607 553 131
JAN HEJHÁLEK
Ačkoli nejsem architekt, zjistil jsem, že má architektura na každého z nás obrovský vliv. Pozitivní i negativní. Jsou místa, kde se cítíme skvěle a rádi se tam vracíme, a jsou taková, jimž se raději vyhýbáme. Přál bych si, aby těch pěkných míst bylo stále více a časopis INTRO tomu napomáhal.
honza@intro.cz, +420 606 669 968
ZDENĚK FRÁNEK
Baví mě dávat něčemu takovou podobu, jež má dle mého názoru smysl. Dobrých časopisů o architektuře není nikdy dost. A když vidím, jak některé v nám blízkém zahraničí globálně uspěly a naše skomírají, je mi to líto.
Myslím, že v redakci je tak různorodá skupina lidí, kteří se k věci vyjadřují, že snad postihnou většinu názorových rovin. Snažíme se dělat to tak, aby to architekty zajímalo. A děláme to podle toho, co zajímá nás. A nejen architekty, ale i odbornou a laickou veřejnost, která má ráda architekturu. Jde o to, doplnit mozaiku časopisů o architektuře něčím, co cítíme, že tam chybí – soustředit se na kvalitní architekturu a na grafické úrovni ji představit.
JÁN STEMPEL
Dobrá architektura nebude vznikat, nebude-li se o ní hovořit a psát. Osvětu mezi laiky i odborníky považuji za důležitou již od svých studentských let. V době, kdy jsem studoval, nevládl světem informační boom. O co složitější bylo se k informacím dostat, o to více uměl člověk rozlišit jejich hodnotu a kvalitu. Hned ve druhém ročníku při studiu architektury jsme si vydávali vlastní časopis o architektuře. Doposud mě tato záliba neopustila, naopak - propadl jsem práci na knihách, které s kolegy vydáváme.
Působení v ediční radě časopisu INTRO jsem proto nemohl odmítnout, i když mám dřívější zkušenosti z jiných redakčních rad, a vím, co tato nevděčná činnost obnáší. Ale, jak jsem naznačil v úvodu, musíme psát a publikovat, aby bylo i v budoucnu o čem psát a co publikovat.
PETR HÁJEK
Časopisy jsem odebíral vždy pro nějakou informaci nebo zajímavost, kterou jsem jinde nenašel a která se pravidelně opakovala: Domus pro jeho mapovou přílohu, Detail pro detaily a skvělé úvodníky, Stavbu pro seriál Rostislava Šváchy, Architekt pro „kulér”, ERA 21 pro její téma… INTRO 1 jsem si pořídil pro rozhovor se Zdeňkem Fránkem a, přiznám se, i pro grafiku obálky. První číslo mě přesvědčilo natolik, že jsem přijal nabídku stát se novým členem redakční rady.
Časopisu bych za sebe přál, aby pokračoval v tom, co jsem objevil v jedničce, aby vznikl seriál s rozhovory, aby se jeho obálka stala fenoménem (filmovým plakátem), a aby čtenářům přinesl vždy jednu pořádně rozpitvanou stavbu (tak, jak ji jinde nenajdete, podobně jako to umí Casabella).
PETR ŠMÍDEK
Architekturu jsem studoval na pěti různých školách u nás i v zahraničí, přesto jsem se rozhodl vydat cestou služby kolegům. Přes dvě dekády cestuji po celém světě, přináším vlastní zážitky a šířím pozitivní příklady hodné následování. Ve světě, kde kvalitní architektura tvoří pouhé jedno promile stavební produkce, preferuji spíše architektonickou chválu. Na poutavou výpravu za architektonickými klenoty se nyní vydal také časopis INTRO, jehož mohu být posádkou.
Šváchová
Šenk
Arczyńska
Volf
Rypáková
Vojkůvka
Hybler
Rutova
Hejhálek
