Kde končí architektura a kde začíná zahrada? Tuto otázku položila Tereza Šváchová Vladimíru Sittovi, krajinářskému architektovi, v rozhovoru pro speciální číslo časopisu INTRO. Zajímá vás, jak odpověděl? Otevřete vydání s podtitulem Rostlina a dozvíte se více.
Formát vydání 230 × 295 mm, rozsah 108 stran
Vytištěno na nenatíraný ofsetový papír
Jazyk vydání čeština
EDITORIAL
Přátelé,
dostáváte do ruky jakési prémiové vydání časopisu INTRO, protože toto číslo je určené pouze předplatitelům. (Ne abyste ho někomu půjčovali!) Vychází v rychlém sledu po INTRU 7, které se věnovalo plastu. Nemůže snad přijít ostřejší materiálový střih, než je přechod od umělých hmot k… a tady to bylo trochu zamotané. Jaké slovo patří do podtitulu? ZELEŇ? Nad ním se mnoho krajinářských architektů ušklíbá. VEGETACE? To je mnohem lepší a už skoro přijatelné, leč někomu zní termín až příliš gastronomicky. Rozhodli jsme se tedy pro podtitul ROSTLINA. Architektura a rostlina.
Rozrůznění názorů na práci „čistých“ architektů a krajinných architektů je také zajímavé. Aniž bych se chtěl pouštět do záludných rozborů a kladení hranic uvnitř profese, považuji za skvělé, že jsme mohli předložit názory několika specialistů na toto úskalné dělení. Ne, že by to bylo středobodem našich dotazů, ale ono to tak nějak vyplynulo. Přečtěte si, co říká Vladimír Sitta, Marek Obtulovič, Lucie Vogelová, Zdeněk Fránek, Markéta a Petr Veličkovi… Třeba taková teze, že krajina není příroda. To bych chtěl slyšet, tu debatu, mezi výše jmenovanými a zastánci jiných pohledů. Škoda, že není v našich silách uspořádat kulatý stůl a o těchhle věcech mluvit. Nakonec, čistě vyabstrahovat rostlinu a udělat z ní architekturu prostě nejde. Stejně tak nejde oddělit krajináře od architekta pevných staveb. Měli by žít v symbióze. Nicméně abychom jen planě nemudrovali, připravili jsme pro vás několik skvělých hotových realizací či projektů ve fázi přípravy. A teď už jen, aby nám zapršelo.
Martin Verner, šéfredaktor